„Mám velmi ráda dekonstruktivismus v oděvu.“ říká designérka Tran Ngoc Yen

Tran Ngoc Yen je začínající designérka, která se zaměřuje především na upcyklaci tenisek. Co to znamená a co všechno její práce obnáší? To a mnohem více nám prozradila v následujícím rozhovoru. 

V prvé řadě bych vám ráda poděkovala, že jste si udělala čas pro zodpovězení mých otázek. Na úvod vás poprosím, zda byste se našim čtenářům mohla trochu představit a popsat nám, čemu všemu se v současné době věnujete.

Jmenuji se Tran Ngoc Yen, ale všichni mi říkají Eliška. Je mi 23 let a můžete mě znát i pod značkou TNY.3 třeba z Instagramu. Momentálně jsem studentkou designu obuvi na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Předtím jsem studovala produktový design v Brně. Mám za sebou několik přehlídkových kolekcí obuvi, které byly například na MBPFW, WE‘RE NEXT (pro Katarínu Mydliárovou) nebo pro lokální značku WOLFGANG.

Dále jsem spolupracovala s designerským studiem NAHAKU, kteří pracují s upcyklací. Dokonce jsem měla možnost vyzkoušet si pár dnů ve výrobě zlínské značky VASKY. Vrcholem mojí kariéry je zatím více než dvouletá výroba a prodej jednoho typu kabelky/ledvinky (WAISTBAG), s čímž teď končím. A to hlavně proto, abych se mohla věnovat novému projektu s názvem VOL.02 – UPCYCLED SNEAKERS. Jak už z názvu vyplývá, jde o upcyklaci tenisek.

Jak se u vás vůbec zrodila láska k módě? Studovala jste nějakou módní školu? 

Vztah k módě mám snad odmalička. Převlékala jsem se za různé postavy, šila oblečky na panenky, stavěla domečky z lega i papíru. Tvořila jsem ze všeho, co jsem našla. Měla jsem štěstí, že mě rodiče vždy podporovali v tom, co chci dělat. Chodila jsem do různých kroužků a vyzkoušela jsem toho opravdu hodně od tancování, sporty až po divadlo, ale vždy jsem u toho kreslila a tvořila. 

Studovala jsem na střední škole v Brně produktový design. Byla jsem tehdy přijatá i na oděvní design, ale v té době zvítězil z více důvodů produktový design. Nicméně mě to stále táhlo k módě víc. I proto nyní studuji design obuvi na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. 

Pokud se nepletu, v minulosti jste navrhovala kabelky a doplňky. Je to něco, čemu se věnujete i v současné době? Navrhujete i oblečení?

Navrhovala jsem nejen doplňky, ale i obuv. Jen ty kabelky a doplňky jsem začala prodávat. S výrobou obuvi je to velmi náročné. Je k tomu potřeba spousta zařízení a není jednoduché začít od nuly. Navíc si nemyslím, že 3 roky studia stačí k tomu, abych začala vytvářet a prodávat něco tak složitého. Oblečení šiju jen na sebe. V blízké době nemám v plánu se tomu věnovat víc.

Zajímavou činností je i váš projekt o upcyklaci tenisek. Můžete nám prosím popsat, co přesně to znamená a co tato činnost v praxi znamená?

Projekt VOL.02 – UPCYCLED SNEAKERS je zaměřený právě na upcyklaci tenisek. To znamená přetvoření/upravování obuvi, která by jinak skončila na skládce nebo ve spalovně. Momentálně již existuje několik vyrobených produktů. Jsou to hlavně módní doplňky a obuv. Nicméně v budoucnosti mám v plánu rozšíření kolekce i o bytové doplňky. Jedná se o reakci na současnou dobu, ve které žijeme a zároveň naplnění mé designérské idey. Je to něco, co mi dává smysl a chci to dělat. Zkratka VOL. (anglicky volume) z knižního prostředí znamená svazek, díl knihy. Název VOL.02 - UPCYCLED SNEAKERS tedy odkazuje na další příběh výrobku složeného z tenisek. Z tenisek, kterým by jejich “život” jinak skončil.

Celý proces začíná při selektování obuvi na reklamacích. Výběr záleží na stavu obuvi (jestli se hodí do současné kolekce), popřípadě jaké části se dají použít. Potom přichází na řadu navrhování nebo realizace předešlých nápadů. Nápady si spíš zaznamenávám, pomocí rychlých skic nebo poznámek než formou plnohodnotných kresebných návrhů. Nejlíp se mi navrhuje, když to mám přímo před sebou v rukách. 

Produkty vznikají na základě rozpárání obuvi a následném sešívání, lepení nebo jiném druhu kompletace. Při výrobě produktu se postup vždy liší podle druhu produktu. V případě, že bude obuv téměř nenošená s minimální vadou, se budu snažit zachovat funkční část obuvi s tím, že na ni něco našiju/upravím. Musím se tedy přizpůsobovat každému páru. Když bude například v neopravitelném stavu podešev, použiji svršek obuvi. Bude-li obuv ve špatném stavu (neopravitelném), dojde k jejímu rozložení (rozpárání) na jednotlivé dílce pro další použití na jiné produkty.

Momentálně spolupracuji s Footshopem, který je mým největším zdrojem reklamovaných tenisek.

Jak vás napadlo se právě upcyklaci věnovat? Co pro vás bylo (je) největší inspirací? 

 Upcyklace mě v životě provází už dlouho, jen jsem tomu tak neříkala. K tomu se váže jeden příběh, kdy mi bylo asi 16 let a seděla jsem v kavárně vedle starší sestry mého spolužáka. V té době jsem vytvářela doplňky snad ze všeho, co jsem doma našla. Napřiklad náhrdelník z tkaniček a brček atd. V té kavárně jsem měla kolem prstu kousek plastu, kterým se zavazují obaly od toustového chleba a měla jsem to jako prstýnek. 

Slečna si toho všimla, co tam dělám a moc se jí to líbilo, tak jsme se spolu začaly bavit. Když jsem jí ukázala další věci, co dělám, řekla: „To je super! Ty děláš design z odpadu!“ Tenkrát jsem popravdě řečeno měla docela smíšené pocity, protože slovo odpad mi znělo hrozně. Dodnes si tu situaci pamatuji, avšak nyní už to beru pozitivně. 

Takže když přichází otázka „Jak ses k tomu dostala?“, odpověď zní „Tak nějak přirozeně.“

Inspirace je pro mě vše, co mě v životě obklopuje. V tomto projektu je to třeba brněnské studio NAHAKU, které tvoří z odpadu a v mém osobním životě je to moje máma.

Může si u vás člověk nějakým způsobem objednat upcyklaci svých tenisek? Nebo kde se dají zakoupit? 

Momentálně tyto služby ještě oficiálně nenabízím, ale je tu šance, že se domluvíme. Teď se snažím dokončit studium a následně bych chtěla pokračovat na magistra, takže je to časově náročné začít další věci. Když je možnost, tak to raději odložím na později, než aby to bylo na 50 %. Nějaké produkty budou k zakoupení ve Footshopu. Jinak zatím můžete zakoupit právě kabelky a doplňky z dřívější tvorby v Praze v Dark Concept Store nebo Jakoby&Friends.

Vzhledem k tomuto projektu by se dalo předpokládat, že máte poměrně blízko k ekologii. Je to pravda? Co vás přimělo tímto směrem uvažovat?

Určitě nejsem žádný odborník na ekologii, ale v rámci svých možností se snažím neničit planetu a žít šetrněji. Je to zřejmě dané tím, čím se obklopujeme a určitě je na nás vyvíjen i sociální tlak.

Kde vy osobně nejčastěji nakupujete módu? Snažíte se podporovat další menší/větší designéry? Vyhýbáte se fast fashion obchodům?

Nejčastěji nakupuji v sekáčích nebo věci z druhé ruky, protože jako studentka si nemohu dovolit nakupovat pouze od lokálních značek a designérů. Snažím se kupovat s rozmyslem a když si mám koupit něco dražšího, o to víc přemýšlím jestli to potřebuji a komu ty peníze půjdou. U oblečení mám nevýhodu v tom, že jsem malá a většinou mi věci nesedí. Na druhou stranu výhodou je to, že si to dokážu spravit. Fast fashion se snažím vyhýbat, jak jen to jde, ale občas tam něco koupím. Naposledy to bylo zrovna spodní prádlo.

Jak byste vy osobně popsala svůj módní styl? Kde berete inspiraci při tvorbě vašich outfitů?

Mám velmi ráda dekonstruktivismus v oděvu. Můj styl je s nádechem techwearu, ale hodně se to odvíjí podle počasí a nálady. Někdy elegantnější a někdy jsem schopná vyjít do města v mikině jako na chatu. Mám ráda jednoduchost a nejlíp se cítím v černé, takže tu na mně teď můžete vidět nejčastěji. Sleduji módní trendy, ale neřídím se jimi.

A na závěr - jaké jsou vaše plány do budoucna? Máte v hlavě nějaký další projekt, na který se můžeme těšit? 

Projekt není ani v polovině, ale už od začátku jsem do něj šla s vírou toho, že to nebude jen krátkodobý projekt, ale hlavní myšlenka budoucí značky. Značky, která by zastřešovala celý tým lidí, který bude rozvíjet a pracovat v tomto směru dál. Mám pár dalších projektů, ale hlavně nějaké spolupráce, o kterých ještě bohužel nemůžu nic říct.